Anotace: ...

Nejspíš nevychovám své sémě
pokud odmítneš mé rámě
od narození zatracen v bouři
to víš, osud rád zkouší

tak snad mi jednou umožníš
pohladit mé vlastní děti
v tomto či příštím životě
jeden nikdy neví co by
někde kde láska není pouhá valuta
na místě na kterém nově narozený
plod nezůstane bez jména…

všechny mé myšlenky teď rázem mizí
v prostoru a času, který nám není dopřán
když sami k sobě budeme si navždy cizí
proto je dnes těžké milovat jako Don Juan

a jak doba plyne, mé uvažování je už trochu jiné
jako psaní v delších souvětích
spousta mých veršů jednou dozajista zplihne…
stejně tak každé lidské objetí

dovol mi si poslechnout ještě párkrát tlukot srdce
když podstata veškerého bytí mizí pomalu v houstnoucí mlze
a dny co jsem prožíval jako dítě jsou už dávno pryč
ze života samotného zůstal jenom velký kýč…

do chvíle než mě drahá, opět uvidíš

Publikoval(a): Makaveli, 17.2.2019