Anotace: Není tvých dlaní a není tvých úst, každičké svítání čeká mne půst.

Jednou...


Sejdem se jednou
v neznámé krajině,
tam pod horou z šupin rybích
mezi růžovými plátky.

....

V přívalech lávy jsem chrlila slova,
která se vylila víckrát znova
a v rudém požáru srdce mého
shořelo peří páva uřvaného.

Ještě pár oček z pavího peří
na břehu spáleném leží
a kdo tam nevejde, neuvěří,
co leží blíž hoře na pobřeží.

Modravé duhovky z očí,
v moře se vylily
kol hory po úbočí,
aby ti sdělily,
že vše končí.

Není tvých dlaní
a není tvých úst,
každičké svítání
čeká mne půst.

Krajina podivná vznikla,
když v hoře naděje pukla,
v návalu horkého vřídla
mělá má duše na chvíli křídla.

Však v moři slz
bez dalších múz
křídla jsem zahodila,
abych tvé břehy opustila.
...

V růžových plátcích
v krajině neznámé
lesknou se šupiny
pro štěstí, které nemáme.

http://mariebernadeta.blog.cz/1902/jednou

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 18.2.2019