Anotace: Někdy člověk musí otevřít oči a začít tvořit svět takový, jaký ho chce mít..........

Zříkám se své velké lásky
ve prospěch nebeské krásy.
Zříkám se svých hříchů,
neb věřím v odpuštění a naplnění míru.

Zříkám se všeho,
co hatí moje blaho.
Zříkám se Ti pomoci,
protože už nad Tebou nemohu
a nechci přemýšlet do noci.

Ty věříš, že spokojím se s málem,
kde já jsem služkou a Ty králem.
I já chci býti královnou,
co vládne nejen úsměvem,
ale zvláště svojí dobrotou.

Ty věříš, že spokojím se s krásou
co vadne Tvou sobeckou láskou,
kde Ty musíš být milován,
v těžkých chvílích litován
a nakonec vždy dokonalý král
a všech a všeho pán.

Ty věříš, ale já to odmítám.
Neodmítám Tebe,
ale odmítám sebe vedle Tebe.
Proto nekráčím za Tvým splínem
a neumím být jen Tvým stínem.
.
Neumíš přát druhým radost,
a tak se z Tebe stala dokonalá marnost.
Marnost má nebo Tvá,
mlčeti zlato neb neumím a nechci býti zlá.
Já jsem prostě svá.......

Publikoval(a): Claire Tinkova, 26.2.2019