Anotace: Romantika

Na bárce na moři
dvě srdce tam hoří.
Jedno tvé a čí to druhé?
Myslím že to moje bude.

Vlnky si s nimi pohrávají,
muž té dívce něco tají.
Protože je nesmělý,
svým citem zas oněmí.

Jak jen svými slovíčky
zjistím co máš pod víčky.
Jaké sny Tvé se v hlavě honí.
Všechno krásné vím jen o ní.

Jaké city skrývá v hloubi?
Její ústa se s krásou snoubí.
Moře nevydá mi lék,
na mou duši jak sem řek.

Ztrápenou a přesto šťastnou,
závistí i hvězdy hasnou.
Jak jsi všechny zastínila,
mne svou krásou oslnila.

Nic jiného nevidím,
tvou nádheru , a můj splín.
I ten racek se mi chechtal
že jsem vyznání už nechal.

Zas na chvíli oněmím,
když přemůže mně ten splín.
Tvé oči hluboké jak moře
jen znásobí moje hoře.

Tak na bárce se houpáme
krásně spolu se máme.
Koukáme si do očí,
svět se s námi zatočí.

Najednou jsou všichni šťastní.
I ten motýl je tak zvláštní.
Před nedávnem ještě tmavý,
teď je krásný ,sametový.

Pohled na svět je tak jiný,
není jak bych žvýkal chynin.
Když mám Tě blíž ,svět je hezký,
nevidím už žádné blesky.

Už spinká má malinká,
kolem noční krajinka.
Měsíc září,v jeho svitu
krásná víla hoví si tu.

Usnula mi v náruči,
svou nádherou mě umučí.
Jak sladká je když takhle spinká,
snad nefouká ji na kolínka.

Chtěl bych štěstím začít kričet,
slova co by někdo vyčet.
Slova co určena jsou Tobě
Šeptám si je jen tak sobě.

Slůvka cit můj skrývají,
tak je šeptám potají.

Publikoval(a): Skol, 28.2.2019