Anotace: Romantika

Je to hodina když jsem tě slyšel a už se mi to zdá věčnost,
přesto nebo právě proto cítím za to vděčnost.
Proč vyčítky zas cítím
že neřekl jsem všecko,
že Tebe ve svém srdci ctím
Že jsem jak malé děcko,

Stydím se a tvář je červená,
už nejsi dítě ale hlavně žena.
Minule jsme házeli po sobě polštáře
Dnes bych Tě nejraděj líbal na tváře.

Nechápu co se mi to stalo,
jistý však jsem: pěkně mě to vzalo.
Možná že to skrýváš,že Ti nejsem lhostejný
Aspoň chvíli pocit hřejivý jak plamínek lucerny.

Publikoval(a): Skol, 1.3.2019