Anotace: ... a kde vlastně končí Země a obzor začíná?

Jakmile břehy se na jaře zvednou,
udělám to, po čem toužím už léta,
po kalné řece se vypravím jednou
za zlatým světlem, tam na konec světa.

Svedena magnety sluneční záře
dost mám už mouder, co rozum mi velí,
s divokých proudem chci doplynout k čáře,
která nám oblohu od Země dělí.

Jsem zkrátka zvědavá - to u žen bývá:-).
Nedám se zastavit. Jak přijde tání,
rozluštit záhadu, co obzor skrývá
přidám do kolonky „Splněná přání.“

Publikoval(a): Henriette, 2.3.2019