Anotace: ..sice dřevěná ale co už...už nic..

~~~~~~~~
Chtěla být jako loutka
ze dřeva vyřezaná
být jenom tvoje
ta milá ta vymazlená
co za tmy ožívá
a co se krásně usmívá
zažene tvůj smutek
i nudnou samotu
a co ty?

Tváříš se blaženě
a tvoje loutka
hned je tam hned je tu
posadí se na divan
pak sedí na parapetu
a co ty...
za provázky
jen tak trochu zataháš
a loutka ti i ve dne ožije
teď v náruči ji máš
ona pak s tebou tancuje
jí pije i miluje
a co ty...
ty se na ni usmíváš
a děkuješ tomu dřevu
že jenom pro sebe
tu milou loutku máš.

A teď už víš
jak loutka miluje
jak líbá,na tebe se usměje
a pak ti tiše pošeptala
že ona se ti nezdála...

A loutka je v sedmém nebi.
Můj milý,nesměj se mi.

~~~~~~~

Publikoval(a): Květka Š., 5.3.2019