Anotace: ...

Chtěla jsem stoupat výš
tak vysoko jak jen člověk může
aby i vzdálené sny si mohl vzít

místo toho kráčím půlnoční cestou
k rozpadlým branám
v rukou střepy všech skel
a už mi ani zvláštní nepřipadá

že z výkřiků, které nikdo neslyší
stala jsem se pouhým šepotem

tak nechejte mě jít
možná z dneška má se věčnost stát
a pod napadaným sněhem
leží sklizeň pocitů která se tak ráda
do mé přízně vemlouvala

to tiché peklo ve mně...

Publikoval(a): Desiré, 13.3.2019