Anotace: báseň o dívce,která je vlastně mnou...

Nešťastná dívka v černé kápi,
hledá smutně štěstí mapy,
v srdci Kupidův šíp, bolest ji souží,
jen po jeho lásce tiše touží.
Nebaví ji předstírat, že je vše v pohodě,
připadá si jako po nějaké dohodě,
říkat, že se má fajn, na každého se smát,
i když uvnitř ji to zabíjí, to nemůže dál hrát.
Své pocity už nezvládá dobře tajit,
chce jen života smysl znovu najít,
nepředstírat, být sama sebou jen,
ukázat své radosti, užívat si den.
Ale jak z toho pryč, jak najít cestu správnou,
chtělo by to nějakým kouzelným proutkem mávnout,
však kouzla nejsou, tak v co potom věřit,
jak poslední doušky štěstí v sobě střežit?
Upadá do trávy, v trápení se svíjí,
vlci se sbíhají a na měsíc vyjí,
píseň o dívce, co měla strach,
rozřízla si hrdlo a zmizela v prach.

Publikoval(a): H.I.L., 28.2.2011