Anotace: . . .

Podepřu si krk stožárem
jako fazolový stonek kusem drátu
podepřu si krk stožárem
vidím ztopořelé figury vycházet z vlaku
vidím je vytrácet se do kabátů a sněhu
úplně samy

Zvednu hlavu
zvednu jí až k Marsu
prázdno přebitý životem mě naprosto obklopí
sázeli jsme macešky do květináčů
teď sázíme stožáry
a souřadnice

Tisknu ruce na okno
a svět kolem mě vzlétá
prolíná se s přeludy blikajících světel
a zhasínajících oken
a majáků stojících v kopcích
těch, co tam nebudou
když je půjdeš najít

Mars shlédl na starou paní s taškou
a ona se začala smát, nikdo neví čemu
vítr se mi zapletl mezi zuby
a udělal ze mě Meluzínu
tisknu se na okno

svět vzlétá.

Publikoval(a): Poutníček, 3.5.2019