Léto
Léto
Rozpálený vzduch vrávoral
a na strakaté stráni
červen si s vlčím mákem hrál
uprostřed dozrávání.
Na lukách seno kopili
za rozmarného chóru
čmeláků pylem opilých
a s bouřkou na obzoru.
Blýskla se chrpa v obilí
- odraz modrého nebe.
Nad ní se klasy vlnily,
voněly čerstvým chlebem.
Medová vůně starých lip
roztancovala včely.
V kankánu pro sluneční šíp
vesele dováděly.
Na stráni douška mateří,
úvozy plné stínu.
Vzpomínky jsou jak pápěří,
podobají se vínu.
Zas klopýtavá staccata
uslyšíš v žitném poli.
Mihne se hříva uhřátá,
svážejí do stodoly.
Doba mezí a souvratí,
ta patří mému mládí.
Léto, které se nevrátí
a které duši hladí.
Publikoval(a):
Jikra, 15.5.2019