Anotace: Chtěl bych Vás čtenáře či jiné tvořitele jen požádat o komentáře, hodnocení. Velmi mne zajímá Váš názor.

Padám, padám do hlubin nicoty,
a to světlo shora umlčuje dálka,
Opět se mění mé životní hodnoty,
uvnitř tichá válka.

Na povrchu pumpy zjizvení,
z ní trubice a v nich prach,
odešla, ona zanechávajíc zlé znamení,
bolest, úzkost, strach.

Čas, on zvláštní fyzikalní parametr,
nikdy po vůli, vždy proti všem,
nikdy vzad, vždy ku předu ------ běžec spolčen se zlem,
pádem vstříc nekonečnosti ------ příliš krátký metr.

Tma halí tělo i duši mou,
vesele se bavím trpkou vzpomínkou,
poslední třpytivé stíny patečních večerů,
kdy hledal jsem zbabělou odvahu a v sebe důvěru.

Zůstalo jen vzpomění na Tvé hebké dotyky,
tak jako gumový míček, tak jako hebké pírko ------ teď bodají,
kratké letmé pohledy,
tak jako černočerná tma, tak jako zavřená víčka ------ teď oslepují.

Nekončicí pád a stále živ ------ jen z nejlepsich jídel,
z řas po tvařích až na popraskané rty jeden a půl slaného litru,
do úst přijímat sytou úzkost , jako zákusek depresivní šlichtu,
anjeli můj, proč ------ zrodil jsi se bez křídel ?!

Publikoval(a): Hlučné ticho, 2.3.2011