Anotace: ---

Aleje na hrázi a cesty do polí.
Krajino rybníků, ať půjdu kamkoli,
s sebou si ponesu tvoji tvář mlhavou
s pokřikem rybáků a řekou Otavou.

Žabí chór v rákosí, koruny borovic,
vzpomínky zapadlé. A já ti chci jen říct,
že moje vyznání přichází zdaleka.
Srdce se uklání a duše pokleká.

Hlas čejky na nebi a vůně rašelin,
zarostlé úvozy. V dálce se mihne stín,
na chvíli zastaví, potom se rozplyne
tak jako vzpomínka, co zmizí v sítině.

Střapaté trsy trav a rosa po ránu,
i vrby shrbené, skloněné na stranu.
Kukačky ve větvích osudy hádají,
pomalu plyne čas, tiše a potají.

Pomalu plyne čas. Hned jak se rozední
proběhne kolem nás a míří k poledni
a dávná vzpomínka často ho provází
na cesty do polí a duby na hrázi.

Publikoval(a): Jikra, 31.5.2019