Poslední rozloučení
Poslední rozloučení
Na křídlech nočních motýlů
v šedivých mracích z bolesti
jdeme vstříc nekonečnému Vesmíru
když se v srdci náhle ticho rozhostí…
Kam vedou cesty duše
smím se ptát?
Když slunce bytí zhasíná
v mrazivé předtuše
tisíckrát
zašumí vyprahlá pustina
v modravých hlubinách
zračí se svět
kéž na dno mohu dohlédnout
kde je láska není strach
ten černý květ
nemusíme utrhnout
s vděčností Ti děkuji žes tu byla
život je dar co vracíme zpět
ve vzpomínkách se skrývá síla
nelze zapomenout, nelze nevidět...
Publikoval(a):
Klarineb, 27.6.2019