Popel popelu, prach prachu
Popel popelu, prach prachu
Budoucnost snad odhalí zlomyslné plány této uspěchané doby
jde žít i zemřít v poklidu, znovuzrodit se bez úhony?
Odmalička bezbranné trochu pomatené plémě co doživotně
hledá lásku gratis, ta se však dnes neprodává levně
zbloudili jsme zjevně v labyrintu
vlastních malicherných myšlenek
militantní náladu tlumíme alkoholem
a řadou zakázaných pilulek
inu možná že budu dalším v řadě
když v sousední ulici vzniká nové ghetto
rodinné hodnoty i vazby jsou vyděděné
jak chladné bude ono příští léto?
Ovzduší je nasáklé shlukem nervových plynů zdá se čím dál víc
tak mi prosím nedávejte vinu že jsem proti tomu neudělal zhola nic
to mě vede k domněnce, že asi usnu a
už se neprobudím, na příznaky plicní fibrózy
stejně jsem pouze jedním ze sedmi miliard
pacientů jenž se stali obětí hromadné narkózy
poněvadž každá cereálie obsahuje jisté prvky THC, to způsobuje
že sny mám plné temných vizí až dokud nevypadnu z postele…
proto bych se rád vrátil domů, tam kde šumí Tichý oceán a to dřív než splatím svoje chyby, prosím řekni drahá mami je tohle onen boží plán?
Zůstat sám, v psychotické společnosti bez soudnosti s úbytkem citů
kde chvilka štěstí představuje výši částky na bankovním kontu
přijde mi, že dny se krátí, dávno už nejsou jak vždycky bývaly
nikdo (ani papež) není svatý, vím že v jeho objetí děti bolestí sténaly
takže než popel k popelu, prach k prachu se dá
chtěl bych lásku vyznat usmolené růži, té co bývá neposedná
a říct jí… že lituji
Publikoval(a):
Makaveli, 27.6.2019