Anotace: nekonečno

Oči obvázané
pouze tma, černota
pustoprázdná nicota
je den či noc?
přetrvává zatemnění
myšlenky pramení
konečně něco změní
celou bytost přetočí
smysly zdivočí

Cítím v rozbřesku své narození
slyším v soumraku svoji smrt
chutnám paletu emocí
hmatám hvězdy do dlaní

Zničehonic vidím
manifestace živých barev
zhmotněné slepýma očima
oslavně tancují
cerebrálně vibrují
mozaiku života malují

Jsem čirá barva
pouhopouhá abstrakce
svoje vymyšlená konstrukce
přemažu se dalším tvarem
tahem imaginárního štětce
rukou melancholického slepce
třetím okem mystického věštce
vznikne progresivní kompozice

Tak pořád dál k „dokonalosti“
dokud se duše nevykreslí
původní prozření nenavrátí
a spočine v zázračném bodě, jenž mě uchvátí

..v zázračném bodě na spektrální neonové barvy ve všeobsahujícím plátně v nekonečno dimenzích projektující paralelní světy napříč nepopsatelným...

Publikoval(a): Unity, 30.7.2019