Anotace: Blbůstka, kterou jsem zařadil, zvědav, co na to ctěné publikum. A taky trochu jako protiváhu "Zlé chvilky". Člověk sám sebe nemá brát nikdy moc vážně.

V lukách věnec z kvítí vije
sličná panna Hortensie,
čeká svého ženicha.
Krátí si tak dlouhou chvíli,
snad už milý Jan k ní pílí,
spěchem se až zadýchá.

Jen chvílemi očka zvedne.
Kolkolem vše ptactvo zpěvné
hude stále víc a víc.
Kvečeru však dívka vstane
-západ slunce rudě plane-
trpělivost nemajíc.

Pílí do své drahé vísky,
do světnice, kde strop nízký.
Spěchá, téměř utíká.
Na loži svém najde psaní:
Jan že nepřijede za ní.
Musí pařit čuníka.

Nadělati jaternice,
sádla, prejtu, krkovice,
šunky, také ovaru.
Dře od rána do večera,
nemohl si ani včera
zahoust na svou fujaru

Hortensii nezná více.
Pošle jí však jaternice,
by snáz přemohla svůj žal.
Lásky své nechť zapomene.
onť má srdce ze kamene,
žár své lásky udupal.

Ruměnec z tváře se ztrácí,
ve mdlobách na zem se kácí
Hortensie, čtoucí list.
Po chvíli to děvče bědné
s podlahy se ale zvedne:
“Kéž bych neuměla číst!“

Co si teď ubohá počnu?
Mám jít na severní točnu,
kde je věčný sníh a mráz??
Či škatulku sirek vzíti,
do vody je nadrobiti,
strašný jed ten vypít vráz???“

Chvíli nato Hortensie
desáté už pivo pije,
kontušovku, rum a štok.
Hospodského drží pípa
jež ho pod lopatku rýpá.
Je to pro něj zřejmě šok.

Publikoval(a): Jikra, 6.8.2019