Anotace: ...

Jen se podívej…

na „loď“ z které jsme tehdá vystoupili
zůstáváme otroky konzumní doby, pasivní a podvedení
i v časech míru, všech těch sladkých slov
ztrácíme sílu učinit pro nás další správný krok

možná naše děti přežijí svůj vlastní pád, byť je korupce všudypřítomná
nedivil bych se kdyby to tak zůstalo napořád, nechci lhát
myslím že je vhodná chvíle na restituce
poté co z nás učinili hlupce, jaká že to revoluce?

Ještě předtím než budu slabý a stár což je téměř jisté
pokládám si otázku-zemřu chorý, na dně a sám? Kriste!
A co nenarozené sémě? Ty zatracené duše, které zatím netuší
Mám psát radši o lásce? Poněvadž říkat pravdu se dnes příliš nesluší

ke všemu další probdělá noc je nabíledni, jsme to ještě my?
Noční běsy přišly a ovládly tak všechny naše sny
jenže v co mám věřit, když není nic s čím bych se ztotožnil
padám na kolena a skrze flashbacky sleduji život, ten
který jsem neprožil...

ve světě, co oni vlastní

Publikoval(a): Makaveli, 11.8.2019