Anotace: ...

Průměrná holka,
z průměrný doby,
přípíchla srdce,
do železný skoby.

Ničivá představa vlastní neschopnosti,
vložila víru do osobní budoucnosti.
Život se obrátil desetkrát dokola,
ta průměrná holka začala být potvora.

Zlost a pýcha je její múza,
přestala si sebe vážit,
občas z toho jde až hrůza,
v jaké je ta holka ráži.

V nitru svojí ubohé duše,
v hluboké nekonečné tmě,
slyší ozvěnu opadaných růží,
neboť ta holka je na samotném dně.

Publikoval(a): PoetaX24, 23.8.2019