Anotace: ...

Zachraňte prosím někdo všechny nemanželské děti
ty bastardy vzešlé z lůna bezcitné běhny

v časech kdy žádné odříkání už nás bohužel nespasí
především k vůli nadbytku hříšných duší
na oltář pokládám poslední stoh živých rudých růží

ani dnes se nikdo neptá, proč jsme stále slepí k pravdě
zůstáváme materialisté v první řadě

sem tam s údivem cestuji skrze staletí přes astrální tunel
vidím chaos, bolest i bezpráví, brzy pro nás započne rozhodující duel

takže mi odpusťte mou odjakživa militantní mysl, jsme jen
nedůležitou součástí univerza, hloupé plémě neschopné kompromisu

abys věděl má maličkost je stejná jako všechny ostatní
snad možná někde existuje žena, která umí pohladit

zahnat ten nenápadný smutek ve tváři, spousta mých
snů se nesplnila, ty jenž zapsané střežím ve snáři

a připouštím, že nerad vzpomínám na minulost
vyhlídky jsou spíše negativní, už žádná naděje
pro budoucnost, holt časy se nám mění…

dávno není tajemství, že se z něžného pohlaví vytrácí lesk a šarm
je nabíledni úvaha, jestli budu žít a dožiji sám

v téhle mašinérii novodobých otroků
omlouvám se, ale je to čím dál zoufalejší rok od roku

neboť nastupuje nová éra, další chladná léta v tyranii
adolescentům kážou bludy, o tom co je a co není atraktivní

mám za to, že jsou přinejmenším zvláštní některé školní osnovy
snažím se, ale je mi záhadou proč, mám tak málo přátel
ve svém blízkém okolí

asi nebudu zas tolik paranoidní
poté co nám implantují čip, zůstaneme všichni frigidní

nezbude pak už téměř nic, jenom bohatí co mají moc
budou chtít ještě trochu víc, svět se mění v líheň
vnadných slečen, lehkých žen a společnic…

a tak se rád vracím v myšlenkách zpátky do dětství
do dob, kdy jsem se ještě vyvíjel a klubal
nepoznamenaný světem věčné neřesti…

ten chlapec

...co ještě ve mně možná zůstal

Publikoval(a): Makaveli, 4.9.2019