Anotace: ...

V krajině za řekami a sedmero horami
slunce kreslí na zem nový den
Na hradě a ve věži pod zámkem a s přítěží
mladá dívka snívá krásný sen.

Sen o růžích a pomněnkách nechává ji v domněnkách
když ráno skryje pod svým hávem noc
ten sen jakoby z daleka, přilétl a haleká
že někdo se jí chystá na pomoc.

A dívka v naději že cíle dospějí
ke skrytým pocitům, které nezná
zamčená ve věži kde čas už neběží
chtěla by své štěstí poznat.


Na druhé straně krajiny kde zelené jsou planiny
tam chlapec právě slézá z postele
z pocuchané peřiny na sobě samé modřiny
To včera bylo v šenku vesele

Zas chytilo ho svědomí a zaskočilo vědomí
o dnešních celkem prapodivných snech
že kdesi v hradě na věži žije dívka s přítěží
s vroucným přáním na svých krásných rtech.

A chlapec procitá cosi ho v moci má
tak zvláštní touhou plá až z toho mrazí
zítra se přichystá, ač cestu nepozná
hned z rána vstane a vyrazí.

Kdesi v dáli pod starým dubem
spolu zestárnem a šťastní budem
kdesi za řekami sedmero horami
tam bude středobod.

Na druhý den hoch vyskočil a do světa vykročil
hledat ten svůj prapodivný sen
šel mnoho dní a temných nocí bez útěchy bez pomoci
nakonec však nastal jeho den.

Ve skrytém temném údolí kde hrůzné hlasy drmolí
je vidět hrad a cítit síry pach
on kráčel dál a narazil na draka jehož porazil
ač hrůzný byl a budil strašný strach.

A on se raduje ke hradu putuje
Do dveří vstupuje a náhle stojí
naproti dívence krásné jak pomněnce
oba se objali a byli svoji.

Kdesi v dáli pod starým dubem
spolu zestárnem a šťastní budem
kdesi za řekami sedmero horami
tam bude středobod.

Publikoval(a): Cygnus, 14.9.2019