Anotace: Sice opět šuplíková imprese, ale ne že by se mi podobné chvilky v současnosti jen vyhýbaly.

Když připraven na popravu
den sklání svoji hlavu
tu soumrak do srdce padá
podivná zlá nálada

Rozhlížím se kolem sebe
a vidím jen cizí tváře
i ta jež by mi měla být blízká
je bez masky tak nelidská

Blízkost všem společná
najednou zdá se směšná
když jsem vybočil z řady
všichni se otáčí zády

Mně to ale nestačí
ohnout se a být k pláči
ať jako plamen zahořím
pal pohasnu a tiše zmizím

Časem stejně všechno znudí
věci vztahy i lidi
vyústí do ztracena
jak ulice nocí vylidněná

Publikoval(a): Lindos, 19.9.2019