Anotace: kuk

Koukám na nebe,
krev po něm teče
nezplozeného dítěte

Hledím na oblaka
Praha je osamělá
Nebo jen krev už padá

Pach promočeného prostěradla
trocha lítosti že země je izolovaná
jen se rvát a řvát na slunce, jež zapadá

Tak tak jdu dál a nebudu se ptát
proč jsem se vyhnula pumám
prý osud je jak lanová dráha

Tak jdu betonovou sutí
že se propadám a močál kvílí
mě už to nevadí

Jdu a vím že cest je milion
já se však rozhodla už dávno
a vracet se nemám nárok

Jdu tedy dál, ale cesta vede
k masu jež spadlo z nebe
a to právě teď na mě.

Publikoval(a): kuckuc, 1.11.2019