Ison
Ison
a na podzim
květy jsou už bez květů
pletivo plotu prohnulo se
ve vlně dozvuku růží a kosatců
stromy vzdaly krásu a obnažily duši
aby na ně padalo mrholení a změkčil je mech
i oni totiž potřebují něhu
ale v tomhle popelavým tichu nejsou slyšet žádný slova
a nezmění to žádný skutky
jen zima. A síla,
ta si potřebuje oddychnout
prosvětlit praskliny na nebi i ty v podzemí
cesty červů, hovna, pach niterního rozkladu¨
to vdechne spoustu tmy
ale podzim,...
ne,že by nevěděl, že láska nikdy neselhává
ale že noc dokáže zářit jasněji než brilantní žluť
to ho ani ve Smrti nenapadlo
natož, aby tomu dokázal uvěřit
a tak obřadně, bez dechu
lože připravuje ke spánku
růže rozkvétá krví slavíka
a stydí se, když tuhne světlo
Publikoval(a):
Marek Miko, 4.11.2019