Anotace: Opět bych velice ocenil Vaše názory. Pokud mne požádáte, také se velice rád vyjádřím k Vaší tvorbě.

Proč má láska tvář dvojí?
Jednu přívětivou,
a tu druhou pro mne dobře známou,
co se ji lidé bojí.

Chtěl jsem cítit Tvoji ruku v mé,
naše láska je má polopřímka citu,
tvá gesta maskovaná iluze, co tak dobře klame,
bludem radosti neviděná past, komu přiložit vinu?

Zas vidím Tě,
proč mne navštěvujěš v mé paralerní realitě,
nech mou pumpu pumpovat, procesor počítat,
tak nech mne spát, již vím, že Tvé mé tělo nebude hřát.

Chladná má hrouda kovu,
tehdy rozstávala, ach kéž by hořela znovu,
můj drsný rub a koho hladký karty líc?
Myslím i bolest, že je cit. Lepší to než nic.

Na pokraji skály, než sebe uložím,
ve tváři smích, uvnitř hluboký žal,
poslední vyčítavé pohledy, teď již vím,
můj hřích a mé odpuštění, že i já si přál!

Publikoval(a): Hlučné ticho, 7.3.2011