Anotace: ...

~ JANU SKÁCELOVI ~


To víno, to nás provázelo,
ta krev, ta stydne v žilách mých,
jen růže dejte básníkovi…

… smuténka v růžích povadlých.

~

Prý nepřející doba je.

Mladí, co odcházejí v dál,
za prací, do světa, daleko…
Daleko od míst,
kde každý na písku si hrál.

A už se zpátky nenavrátí.
Ne - včas!
Ne - pro nás,
včas!

Svoboda, co opustila vlast…

~

A až tu zbudou jenom staříčci,
co ještě česky hovoří,
a až naše hroby zarostou plevelem vilných řas
a oči dětem našich dětí omrzí světla zámoří,
pak přijde doba obrozenců!

Ta šťastná doba lásky k vlasti,
zapomenuté lásky k vlasti,
co vždycky spala v nás.

~

V ten okamžik pak národ český vzpomene, Jene, vás;
a slůvka vaše,
ta slovíčka jak žencův plný klas
domovem opět zavoní mu…

Rozezní v srdcích ČESKÝ hlas!

Jen my tu, Jene, nebudeme…
Už ani jeden z nás.

Publikoval(a): J.F.Julián, 26.11.2019