Anotace: inspirací byl hlavně můj bratranec, který tou dobou nastupoval do vojenské služby

Do boje zas muži zbrojí,
po útrapách dlouhých dnů.
Každý se na frontě bojí,
přes vrčení těch bídných psů.
V paži cítí pálit kulku,
pozdě na to utéct zpátky.
Ví, že ze života měli půlku,
když nelze projít těmi vrátky.
Utrpení, bolest, pláč a strach,
je toho tam kolem dost.
V ten moment pozná, že je vrah,
když kulka tříští jeho kost.
V očích bolest, v srdci žal,
to vše z pocitu viny.
Svůj život by teď v sázku dal,
aby zvrátil svoje činy.
Ozývá se někde v dáli,
další střelba z boje.
A tak tam vojáci stáli,
chystajíc své zbroje.
Čekají, plní napětí,
snaží se uklidnit svůj dech.
A pak, vinou vypětí,
jim z úst unikne vzdech.
Uvidí tu sílu,
co se na ně dere
a za nimi černou vílu,
co kosu s sebou bere.
Už nemají čas na nic,
než na vzpomínku pouhou.
Už nechtěli by nic víc,
jen umírat tou touhou.
Teď v nebi se tam sklání
a svými křídly mávají.
Poslouchají naše přání,
ať se na nás dívají.

Publikoval(a): czendis, 6.12.2019