Anotace: .

JEJÍ deníček:

Dnes večer se muž choval divně.
Měli jsme si jít sednout ven.
Nemůžu říct, že agresivně,
přesto byl ale rozlícen.

V krámě jsem zasekla se trochu
možná jsem přišla o fous dýl,
lehce mi připomínal sochu,
když na půl úst mě pozdravil.

Zeptala jsem se: „Co se děje?“
řekl jen: „Ale prostě nic.“
bylo to jak trn beznaděje,
když tupě koukal na měsíc.

Navrhla jsem mu restauraci,
bez protestů se podrobil,
k večeři mořské plody, raci,
v ústech však pachuť tichých chvil.

V taxíku říkám: Miluju tě,
on ale kouká do prázdna.
Proč se jen chová takhle krutě?
Má mě snad jenom za blázna?

Tak trochu cítím, že ho ztrácím,
jak kdyby život dal mi mat.
Oděná jen v úboru spacím,
smutně se zvednu a jdu spát.

Po chvíli vedle mě si lehá,
kdo neseje, ten nesklízí,
kupodivu ho moje něha,
ku milování vybízí.

Chci se ho zeptat, čím jsem vinná,
spánek mu ulpěl na víčku,
bojím se, že ho klofla jiná.
Pláču, stočená v klubíčku.

JEHO deníček:

Sparta včera prohrála. Čert aby to spral.
Pozitivně hodnotím, že jsem si zaš…

Publikoval(a): netWoor, 12.12.2019