Anotace: 2019

za úsvitu na přijmu v rozvinutí
za kliku chytnout mě nedonutí
i když si nevidím na scénář
neberu do slova to co si kážu
stejně to s důvěrou průběžně mažu
abych dál zachoval přítomný čas

nenechám náhodu svým vnitřním vrahům
co nechtějí se nalézat
viděl jsem v zrcadle jak pomalu stárnu
nemůžou na tebe
když se máš rád

a když moje skvrny
proměnily pole
vysypal jsem zrní
abych došel k sobě

z nebe tak vypotil déšť králů
aby pršelo do hlubin bez hlav
temena lebky jsou dávno duhou
a tak se snažil
už nikam se nehnat
a raději zvýraznil rudou
ve tváři

ze vzorce trpitel na vyměklé pláni
částečně vykryté jsou jeho karmy
do příštích životů který už byly
si nakoukne pro sebe ve správnou chvíli

Publikoval(a): Martin Havlíček, 16.12.2019