Anotace: .

Mučivý zášleh touhy
mě ovál dechem marnosti.

Okamžik, příliš dlouhý,
co jindy vede k radosti,
dnes provázen je hrůzou,
z nemilosrdných závratí.

Chci zůstat mezi lůzou.

Neb nehledá, kdo neztratí
a kdo nešplhá vzhůru,
ten nikdy dolu nepadá.

Plamen vždy láká můru,
a květina vždy uvadá
a láska vždycky bolí
a vyhrává, kdo míň má rád.

Věřte si na cokoli.

Jsem starý nedobytný hrad....

Publikoval(a): netWoor, 21.1.2020