Anotace: ...

Věděls, že dobří umírají mladí?
Leckdy v tratolišti krve bez špetky slitování
v chladné mlze stopy zahalila černá noc
krása prý není věčná stejně tak sama nevinnost

dobří umírají mladí neptej se proč je tomu tak
jenom setři zbylé slzy co kanou líně na řasách
slunce svítí ti do očí tak sotva vidíš za obzor
doba nám momentálně nepřeje je totiž plná metafor

padám na kolena stále ještě doufám ve spasení
z tváře mizí ti úsměv další se hned tak neobjeví
ke všemu musím být ve střehu nikdo nepředvídá den
přešlapuji uprostřed večera kde rozjímám, úvahami obklopen

dobří umírají mladí s pusou otevřenou dokořán
to mnohdy rukou toho kdo v životě nebyl milován
u zavřené rakve zní něčí tichý pláč žal se hromadí uvnitř cév
dnes uctíváme mrtvé ty jenž nemohou se vrátit zpět

dobří umírají mladí potají a beze svědků
zbylo pouhé veršů psaní máme blízko k středověku
byť je talent soudobých básníků převážně žalostný
říkají, že je lepší doba já však vidím starosti

dobří umírají mladí proto zasaď růži do země
adolescenti jsou nevyzrálí výsledek zetlelého semene
sem tam se ve svých dílech snažím najít vlastní duši
v každém z nás je zvláštní síla však málokdo to tuší

dobří umírají mladí se srdcem rozcupovaným na cáry
kéž by se mrtvým vrátil čas smazaly chvíle co za moc nestály
tak nenech mě drahá čekat další léta samotného, bez vize
v nitru cítím, že jsme všichni stejní milujeme už jen peníze

a láhev drahého koňaku nám pokaždé vyjde vstříc
vzpomínky rázem odcházejí, ztratily se vmžiku někam pryč
snad k širým pláním mezi chráněné vlky jenž hladoví
dobří umírají mladí v zimě která zebe, sotva pohladí

...po tváři

Publikoval(a): Makaveli, 22.1.2020