Anotace: ...

hvězdy vyšly ale nade mnou ne
ale nemysli si že je nevidím
sám jsem odraz odrazu
a na chvíli jsem zahlédl tmu jako mateřské mléko
a došlo mi že na na cestě se nemá mluvit
i když málokdo na ní neřekne ani slovo
ne každé slovo má vypovídací hodnotu
zatímco ze mě vysekávala kameny a pokládala je vedle mě
v jakémsi důmyslném pořadí které mne zjemňovalo a působilo
že se mi napínaly kosti a tak jako se housenka mění v motýla
z kamenů na nebe vyletěly hory
a to se mi líbilo
protože do nebe je to teď už jen na síle větru
a možná že bych se v tom okamžiku probudil
jak chceš ale probudit někoho kdo ještě neusnul
ptal jsem se sám sebe
zatímco obloha zívala a střízlivěla z noci
krajina začala odhalovat svou krásu
a já věděl že se musím dívat jinýma očima
zcela novýma očima
očima hostiny o hladu
očima vinic
očima olivových hájů dubů a cypřišů
očima rolet skrz něž je slyšet pouliční jazz
očima slunce podpalující mou první ranní cigaretu
očima antických zdí vystavěných rukou lidského utrpení
tak silnýma že když se jich dotkneš ztratíš svůj stín
kde jinde taky zapomenout na minulost než na místě které se minulostí živí

ale nemysli si
neviděl jsem všechno
stejně jako staré katedrály
i cesta má svá nejvznešenější umělecká díla
ukrytá v nejtěmnějších koutech
tak aby na ně mohl vidět jen Bůh

hvězdy vyšly ale ne nade mnou

a pak už si nepamatuji nic

a jsem rád že
nevyšly až po mně

Publikoval(a): Marek Miko, 24.1.2020