Anotace: .

Je konečně klid. Ležící v trávě
si pomalu srovnávám myšlenky v hlavě
a sleduju mraky, jež oblohou plují.
Jak snáší svůj úděl a neprotestují,
když plaví se tam a za chvíli zpátky.
Život je krásný. Však bolestně krátký.

Je konečně klid. Bože dej, ať to přečká.
Na nebi hejna hus vykreslí véčka,
směřují za obzor, za teplem jihu.
Kdybych byl básníkem, napíšu knihu,
ač s tělem mladíka, s očima starce.
Jsem ale Nikdo. Vše mizí mi v dálce.

Je konečně klid. Stále koukám se vzhůru.
Oči však zhasly.

Pro krev na mundůru.

Publikoval(a): netWoor, 27.1.2020