Anotace: Letěla husička, letěla z vysoka.

K jasné jsem vzhlédl obloze,
a spatřil ty okřídlené bytosti.
Jak v klín řazeny namnoze,
já nemohl se vynadívat dosti.

I zatoužil jsem s nimi býti,
jiný pak také po flintě.
Něco z jejich letu míti,
a ten přemýšlel o fintě.

Moje vize snivé,
druhého jen myslivecké.
Myšlenky mé básnivé,
a choutky pouhé lovecké.

Husička ta divoká,
co letěla z vysoka,
Dvakrát letí do roka,
vždy tak padne do oka.

Avšak přijde i ten střelec,
a některá z nich nedoletí.
Ten ziskuchtivý vetřelec,
jako v husím prokletí.

Já vídávám je s obdivem,
v symbolické svobodě.
Povznášen i jejich vlivem,
jak vzduchu patří, také vodě.

Publikoval(a): Litarts, 31.1.2020