Anotace: ---

Jen taková malá a milá,
ve výklenku chrámové věže.
Ale kde se to jen usadila,
roste si tam svobodně a svěže.

Ze semínka zavátého,
do štěrbiny v omítce.
Kostela jednoho svatého,
kde koření jen mělce a řídce.

Břízko ty bílá, milá,
jednoho dne na tebe přijdou.
Pak vytrhne tě větší síla,
jakmile tě tady najdou.

A jistě nepřesadí tam, kam patříš,
na vhodné místo, do úrodné půdy.
Svého rozkvětu ty nespatříš,
neb ti zpřerážejí tvoje údy.

Publikoval(a): Litarts, 2.2.2020