Anotace: .

Jsem Ten nikdo a zároveň všichni,
co rozhodli se světem stát.
Jsem šelest větru s nádechem touhy,
co šeptá svá slova opodál.

Jsem dotekem něhy, sladkého snění,
co laská všechny tvé smysly.
Jsem dotekem mlhy, kde světla není.
Jsem temné zákoutí tvé mysli.

Jsem opium světa, pocitem slasti
znemožňující tvé tělo pohybu.
Jsem Ten nekonečný pocit blaženosti
který tě zavaluje návalem polibků.

Jsem svírání na hrudi, bolestivou křečí,
když lapáš namáhavě po dechu.
Jsem uši drásající křik i něčí
beznadějná ozvěna povzdechů.

Jsem líbivá hudba, plíživý stín
doprovázející tě temnou nocí.
Jsem ohraná deska, dráždivý klín
obemknut ve svůdných bocích.

Jsem milion slov a tisíce vět,
co vyřčeny ještě nebyly.
Jsem záhadná zhouba, sirénin zpěv.
Myšlenka po myšlence utopeny.

Jsem život i smrt, noc i den.
Ten básník, co nemá hranic.
Jsem povrchní umělec, pouhý sen.
Ten kdo je všechno a zároveň nic.

Publikoval(a): Muerto, 4.2.2020