Anotace: Bývá to jako zjevení ze snu, něco zcela běžného, ale po zimě v tu první chvíli nečekaného a úžasného.

Pampeliško, v zelené trávě zářivá,
v květu jak slunce na modrém nebi.
Stvolem rovná, či mírně křivá,
někdo přesto, na tebe se šklebí.

Louky tu z jara poseté,
spoustou zlatých sluníček.
A co, jich tam vždy vykvete,
i jako ohníčků svíček.

Pastva pro včely medonosné,
v kráse i vzácném užitku.
Tak, za odpuštění ji prosme,
a litujme svých skutků.

Vždyť i významnou je léčivkou,
někdo jen plevel v ní vidí.
Hrdě vzpřímená, není křivkou,
ale proti ní co zaujatých lidí.

A náhle další zázrak,
v co zlatokvět se změní.
Ne však, neklame nás zrak,
nad tuto proměnu snad není.

Stříbrná ochmýřená kulička,
a vítr do ní fouká.
Rozfouká její paraplíčka,
a zelená je zase louka.

Publikoval(a): Litarts, 7.2.2020