Anotace: ---

Každý tajemství své ukrývá,
jehož bytostným je zřením.
Tajů na povrch pak ubývá,
se světem vnějším, třením.

Ta komnata našeho bytí,
tak střežená i otevřená.
Duše naší, našeho krytí,
i úzkostí někdy sevřená.

To je ta naše hloubka pravá,
to nitro nejzranitelnější.
Ta, jež životu smyslu dává,
balená třecí zónou vnější.

Svět přirozený, subjektivní,
jenž v objektivní se tak hněte.
A po celý život aktivní,
nakonec i koleje vyjeté.

Publikoval(a): Litarts, 8.2.2020