Anotace: ...

pod kůrou březového háje
kosatka rozpouští se na jazyku zálivu jako sníh
břeh tak mění v tekutou šachovnici
po níž kráčí akrobat s nerozhodnou tváří dychtící po rovnováze
z oparu mlhy vystupují nejsilnější větve
aby se o letokruh blíž ke slunci staly jeho strážnými anděly
na druhém břehu mezitím
obchodník s uměním vystavuje obrazy do výloh
kladivo zvonu naráží uprostřed prázdné nádražní haly do talíře hodin
nad ohněm spícího města plápolá průsvitný papír měsíčního světla
tenký jako křídlo kolibříka v tlamě kočky pod níž praskla větev
zlomené tuhy křičí o pomoc v pastelkách dětství
dech lilie za smutečním závojem deště svolává mrtvé k tanci
písk písk písk!
to ti neujíždí vlak
to jen ráno kokrhá v konvici

od té doby
co umím hrát šachy
se mi tento sen nevyhnutelně zjevuje
pokaždé když se někomu podaří
vykostit duhu ze pstruha

Publikoval(a): Marek Miko, 11.2.2020