Anotace: ?

V mihotání světel svíc
zaznívá světlobraní noci
jsem jen tvé sladké nic
zacyklené v lásky moci

až srpek stříbra měsíce
lány hvězd požne si
v odrazech tvé sítnice
pochopím krásu to že jsi

s tichostí bouřlivých mraků
tvým horkým nitrem pluji
s pokřikem tažných ptáků
na flétnu dechu preluduji

hebkostí dlaní zbloudilých
rozvíráš břehy své naděje
v průsvitných bílých košilích
svádíš mě bezzámčím jak zloděje

hedvábnost moruší tvých vlasů
do větví prstů svých vplétám
vzdáváš se padlá mi do klasů
a já šeptám ti vstříc tvým větám.

Publikoval(a): 1a, 14.2.2020