Jednozář, svatozář.
Jednozář, svatozář.
Jednozář, svatozář.
----------------------
Jednozář, svatozář.
Malé plíce, hodně píce.
Kolik ran musí mít člověk od člověka?
Kolik, kolik kotoulmetrů odkotrmelcovat, aby se postavil?
Ne hned tak rovně, chvilku to trvá.
Jak rozoraná brázda, co čeká na zasetí.
V měsíčním úplňku co dohlíží na nespavce
a píseň ptáků co nemohou dospat.
Zvuky všech přístrojů přehlušujících samotu v čase usínání.
Jen se znova probudit.
Začni psát slova a kdo ti je doplní?
Snad mrouskající kočky, co při úplňku se zavlní?
K radosti slovem a k zítřku s pocitem dokonání díla.
Tak suďte jen, ať jsem uloven a uštván.
Jen kratičko přírodu jsem mohl milovat.
Oh matičko zelená, Ty, která nezradíš!
Děkuji za náruč a píseň ptačích křídel.
A oheň, cos dala mi.
A hřála a úkryt před bouří, matičko přírodo.
Děkuji.
Publikoval(a):
Bindig, 22.2.2020