Anotace: pár hodin stačilo

Jak letní jitro v mlze skryté
slibuje nám krásný den,
mám tvé křivky v mysli vryté,
cítím se být přistižen.

Přistižený při myšlence
na tvé křehké vzezření,
až k tvým nohám složím věnce,
pak dosáhnu spasení.

Je to zčásti tvoje vina,
je to hlavně vina má,
že mě tolik okouzlila
tvoje krása nevinná.

Máš obličej rámovaný
vlasy v barvě havranní,
jako luna v temné noci
obestřena hvězdami.

V tvých očích je, krásná vílo,
plachý pohled krásy,
jsi opojnější než-li víno,
jsi andělem spásy.

Tvůj pohled je průzračný
jako nebe bez mraku
a tvé sladké rty,
rovnají se zázraku.

Jak odraz slunce v horské tůni,
třpytívá se úsměv tvůj,
chci vychutnávat tvoji vůni,
chci tě líbat stůj co stůj!

Toužím stát se průzkumníkem,
objevit v tvé duši květ,
tvé srdce, mým poledníkem
a tvé tělo, celý svět.

Jak socha božské Afrodité
skví se tvoje tělíčko,
mé smysly jsou touhou bité,
jak úžasná jsi, Jindřiško!

Publikoval(a): paranoya, 12.3.2011