Anotace: O ženě.. jemně, temně, nezkaženě...

Okna jsou černá po setmění
a ona sama zadumaná
si se soumrakem k nebi hledí.

Hlavou jí letí marné snění,
rty vyslovují slova planá,
však o kom, to jen hvězdy vědí.

Milostné nálezy a ztráty
když do deníku znamená si,
krůpěje slzí smočí řasy

Pak uhladí si z čela vlasy
a pod polštář zas něžně vkládá
své vzpomínky na zašlé časy.

Raději rychle pozhasíná,
však s neklidem marného snění
jí uvnitř těla horkost vzlíná.

Tu místo pokojného spaní
při vzpomínce na milování
se sama laská měkkou dlaní.

Klid rozlévá se v její tváři,
a za chvíli už spokojená
usíná v důlku na polštáři.

Publikoval(a): Henriette, 22.2.2020