Anotace: ---

Vedli se za ruce v krajině hojnosti,
naplněni radostí a svým štěstím.
Tou krajinou, jež každého tu hostí,
kdo nepřichází ve lsti.

Plnou květů a ptačího zpěvu,
stromů, keřů i bublavých potůčků.
Prostě, ve svém parádním oděvu,
kde i domky doplňují poučku.

Na obloze sluníčko s bílými mráčky,
opodál pak vyskočila srnka.
Šli svou cestou, dle turistické značky,
a hle, na struny tu někdo brnká.

To jiný pocestný si na kytaru hraje,
jako doprovod těch ptačích hlásků.
Píseň svěžesti celého kraje,
kde ti mladí si vyznali lásku.

A neměli s sebou ani mobil,
v tu procházkovou neděli.
Proč také, k čemu by jim byl,
vždyť ten pohodu jen dělí.

Došli až k velkému rybníku,
plnému rozkvetlých leknínů.
Jenž hojnému životu dal vzniku,
kde odpočinuli si ve stínu.

K večeru osvěženi se vraceli,
a nakonec s polibkem loučili.
A to je již tento příběh celý,
v němž mnohým se i poučili.

Publikoval(a): Litarts, 23.2.2020