Anotace: ...

Myslím, že jsme dospěli do stádia moderních trolů
započal novodobý zánik Říma bez pardonu
genderová mašinerie, migrace mas, ztráta identity
omluvte mou nabubřelost ale příliš nesdílím výhody diverzity

bolest je vždy silnější než od srdce smích
zdá se to zřejmé že tahle generace bude poslední
byť stále vyčkávám až nastanou pro nás ony lepší dny
nejsem pesimista spíš realista uprostřed bouře, která ještě zesílí

a my tak zůstaneme napospas předurčenému osudu
tak si říkám jestli po smrti tady opět nebudu?
Hluboko uvnitř cítím že není tolik co mě má rádo
utíkám od povinností v domnění že najdu něco co by za to stálo

odmalička přes dospělost zůstávám spíše nesmělý
pokládám hlavu na polštář sním o založení vlastní rodiny
žiju abych mluvil skrze verše, pořád jich ještě nebylo dost
prosím matku zemi ať naposled prokáže mi laskavost

a zanechá prvorozeným kousek zachovalé půdy
co se systémem, který jen utlačuje svůj lid?
Dennodenně mu dává sbohem vždyť peníze nesmrdí
na ty sionistické marionety mělo by se přitvrdit

osobně bych radši zůstal dítětem napořád
vrásky ani šediny hidžáb nezakryje přesto stárnu rád
tak snad to mé zádumčivé psaní nepostrádá finesu
z každé války vzejdou jen poražení nebývá v ní vítězů

dřív z nás byla komunita teď si jsou všichni cizí
kdekdo má plnou pusu žvástů ale nikdo nemá vizi
proto hledáme štěstí v náruči lehkých žen a společnic
jednou zapoví realismus pravda zmizí z učebnic

a jakmile si dolijeme pohár červeným vínem
později ho zcela jistě vyměníme za flašku s ginem
předtím než se vydám na cestu do příštího života
odhalte mi ve flashbacích vše čím jsme si prošli, ty nebo já?
Co na tom záleží všichni jsme jednota, neznámá proměnná

Publikoval(a): Makaveli, 6.3.2020