Anotace: i peříčko.

Ať zvedneme cokoli,
a upustíme-li,
země k sobě si přitáhne.
Jen ten dým nebo peříčko,
větřík v okolí odvane.

Také sám, k zemi pad,
cestou tak, již mnohokrát.
Vážíš, přírodní hříčko,
každému i srdíčko.

Myšlenka jako kámen,
však probouzí se ránem.
V roli, svěšených ramen,
a po modlení ámen.

Pozvedá se a křísí,
proměnou v to peříčko.
Z chmurných svých všech vizí,
i zůrodněné políčko.

V mysli jas, svěžest a kvas,
pocit lehkosti i krás.

Díky ti, přírodní hříčko.

Publikoval(a): Litarts, 17.3.2020