Bílá propast
Bílá propast
nedokončené ticho
houstne noc
ve ztrouchnivělém záhonu mokne růže
trní trpělivosti kvácí
časem již promarněným
v křídlech ptáků
kružnice roků
černé mlhy kolem mne
oči provazy táhnou do puklin ze( )mě
bez návratu
obracím hlavu a hledám tě v úzkosti života
hloub
hlouběji
hloupěji
že už nevidím
jak přilétáš v hejnech
zády otočená k Zjevení
bez překážek lhát
světlem se usmívat
navlékat ptákům korálky do očí
Publikoval(a):
Marek Miko, 20.3.2020