SMÍTKO
SMÍTKO
Hledím jen tak po zemi,
ale co to nevidím.
To snad asi zdá se mi,
spím já ještě, nebo bdím?
Malé smítko tam leží,
v prachu, špíně schoulené.
A rozpoznat jen stěží,
zda pravdivé, či sněné.
Shýbnu se pro to smítko,
pozvednu je a zkoumám.
Ale ty, malé šídítko,
oči již otevřené mám.
A tolika vidím věcí,
i v tak málu skrytý svět.
Byť, předmět to již tlecí,
podnítil mé vize hned.
Vidím tmu i světlo jeho,
mnohé tvary, s úkryty.
Z hlediska pak, pocitu mého,
také pohádkové mýty.
Publikoval(a):
Litarts, 21.3.2020