Anotace: ---

Výhonek vyrašil nový,
z kořínku v zemi pevného.
I oblékl si závoj snový,
ale nic tak ještě zjevného.

A opět rostl, až povstal,
údy rozvinul své a šat.
Stále však, jako by jen spal,
v křoví růže, mu dáno stát.

Pak květy svoje rozvíjí,
oslavou něhy a krásy.
Pozor dej, ty i trn kryjí,
bolesti, víry a spásy.

Publikoval(a): Litarts, 28.3.2020