Láska v jarní přírodě
Láska v jarní přírodě
Šeřík se probouzí,
teplé paprsky ho chytají za nos,
v tichu je slyšet zpěv skřivánčí,
na střeše zpívá okatý kos.
Koberce modřenců zbarvují okolní zahrady,
občas se v nich začervenají tulipány.
Čmeláci sedají na růžové sakury,
pšenicí se zelenají lány.
Modré nebe už nepřekrývá šedá,
jen pár dešťových kapek, co zvlaží zem.
Vzduchem je cítit vůně lesa
… a s tebou, nechci, aby končil tento den.
Vím, že tě kytky nezajímají, ani já.
Stále tě slyším v ozvěnách.
Myslíš, že se mi to všechno zdá?
Ale mé srdce tě volalo chvějící se na vlnách.
Láska. Kdo ji zná?
Snad je to přelud našich tužeb,
tak velkou sílu a kouzlo má,
s ní se dostáváme do cizích služeb.
Ostře se dívá i něžně hladí,
zrcadlí se v krásách světa.
Odhodlaně nás svádí
až někdy je po ní veta.
Je ale nádherná, svatá.
Slunce, co nikdy nejde spát.
Otevírá se v nás, jak zlatá brána,
milovala bych tě tisíckrát.
Publikoval(a):
Rose-H, 6.4.2020